Po prvních průzkumných a bouracích pracech byla objevena zachovaná traverzová valená klenba, která byla násilně schována nad sníženým novodobým podhledem. Šance opravit historickou klenbu a vtisknout prostoru původní vzhled byla lákavá. Přestože majitelé zpočátku nechtěli industriální vzhled interiéru, podařilo se prakticky přes noc kompletně změnit koncept návrhu. Je zapotřebí ocenit jejich přístup, kdy se vzdali komfortního a osvědčeného řešení ve prospěch zachování historických hodnot.

Cihla patří k Ostravě jako kámen ke Karlovu mostu.

Puristicky lazené stavební práce prakticky očistily celý interiér na původní nosnou konstrukci. Po očištění všech omítkovin vykazovala klenba, vlivem blízké tramvajové dráhy, lokální praskliny. Statikem byl zvolen tradiční postup vysprávky závěrných klenáků, a to s použitím malty a dubových klínů. Části zdiva za barem, které po odstranění omítky nevykazovaly pohledové parametry, byly doplněny dvoucentimetrovými pásky z nařezaných recyklovaných cihel.

Elektroinstalaci nebylo zapotřebí zasekávat do nesmyslných podomítkových drážek, a tak byla přirozeně přiznána. Dotváří ji na míru provedené kubistické koše jako stínidla osvětlení z komaxitované stavební oceli. Kabeláž k jednotlivým lampám byla záměrně svěšena. Černá barva zde kontrastuje s červenooranžovým cihlovým pozadím. Roxor a cihla patří s nadsázkou k Ostravě jako kámen k pražskému Karlovu mostu, a to značí, že architekt přirozeně zachoval génius loci a dále s ním opatrně pracoval.