Víkendový dům na okraji vesnice jako tvarový archetyp zahalený pod antracitový plechový plášť. Voda místo do okapů a kanalizace stéká po fasádě na zem, kde se vsakuje do půdy, jako se vsakovala bez přítomnosti stavby. Vstupní fasáda orientována k sousedovi, je kvůli intimitě bez oken. Štítu naopak dominuje velké okno s občerstvujícím dálkovým výhledem přes vesnici do krajiny.

Chata není klasicky rozdělena na místnosti, propojený prostor pomalu plyne a postupně proplouvá z jednoho do dalšího. Splnilo se tak přání rodiny, aby cítili, že zde tráví příjemný společný čas a zároveň, aby měli své soukromí. Interiér se odehrává v různých výškových úrovních kopírující terén. Vykopaná hlína se použila na dotvarování terénu.

Do plechové slupky je vložena dřevěná dužina, která plní funkci nosnou, dělící, pohledově estetickou, haptickou i příjemně aromatickou. Ukrývá v sobě dutiny jednotlivých pokojů, niku s kuchyňskou linkou, vestavěné skříně i úložný prostor pod postelemi. Spaní rodičů je účelně vyřešeno jako v lodní kajutě na ploše 6m². Podobnou plochu zaujímá i dětský pokoj s palandou. Do střechy se otevírá 24m² prostorná galerie přisvětlená střešním oknem.

Nosné betonové tvárnice se neschovávají pod omítky, keramický obklad je pouze ve sprchovém koutu, štít je ztužen přiznanými ocelovými táhly.

Hlavnímu obytnému prostoru dominuje velký zarámovaný dálkový pohled, okno s velkorysým sezením. V ose otevřeného prostoru visí z hřebene otočná krbová kamna, která zahřejí po těle i po duši.