Místnost, které je dán účel posledního setkání se pozůstalých se zemřelým na oddělení Patologie Krajské nemocnice v Liberci je relativně malá. Dále je ve spojnici šaten, zázemí pracovníků oddělení a je k ní přiřazena toaleta pro pozůstalé.

Velikost místnosti, nakonec v mém řešení sehrála velkou roli v barevnosti, jednoduchosti řešení. Hlavním však byla myšlenka, jak ztvárnit výtvarně a designově tento prostor. Přemýšlel jsem o poslední cestě, a jak ji ztvárnit. Napadali mě různé výtvarné formy stromořadí podél cesty. Ve svých úvahách jsem pracoval s různými druhy materiálů. Nejdříve se sklem, potom s kresbou, a nakonec se sádrokartonem.

Po analýze všeho dohromady jsem skončil na jednoduchosti designu, jeho čistotě. A to jak prostoru, tak také mobiliáře. Výrazově a výtvarně jsem zůstal u myšlenky poslední cesty za novým světlem, která vede otevřenou náručí, v které něco začíná a také končí.

Prostorové možnosti určily, jak a kde bude umístěno tělo, kam bude orientovaná hlava zemřelého. K hlavě je situovaná hlavní výtvarná scéna. Jak už bylo zmíněno téma interiérového řešení. Jedná se o sádrokartonovou stěnu, která je v ose místnosti protnuta světlem od podlahy ke stropu. Stěna je tedy rozdělena na dvě části. Každá z nich má svůj poloměr zahnutí. Různou šířkou stěn s jinými poloměry je vytvořena asymetrie a vytváří se tím dynamika náruče se zakončením v již zmíněném světle.